Dítě jako tlumočník?

Bilingvální a bikulturní prostředí dítěte

 

Situace dítěte jako tlumočníka

Slyšící potomek hluchých rodičů tlumočníkem v dospělosti

Schopnost dítěte vycítit potřeby svých rodičů a vytěsnit negativní zážitky     

Odhalení vytěsněných zážitků

   Úvodní strana 

 

Život slyšících dětí hluchých rodičů

 

Sdružení CODA

  Komunita Neslyšících

 Literatura

 

 

 

Slyšící dítě hluchých rodičů vyrůstá bilingvně, to znamená, že si ve svém dětství osvojuje:

 

znakový jazyk svých rodičů

Dítě si český znakový jazyk neosvojuji od rodičů vždy, někdy se jedná o směs mluvené češtiny a “základů” znakového jazyka – taková "mluva" rodičů je pro „ostatní“ nesrozumitelná. 

Je vhodné, aby dítě bylo cíleně vedeno k používání českého znakového jazyka, je-li i pro jeho rodiče jazykem přirozeným a hlavním dorozumívacím prostředkem. Právě na základě tohoto jazyka se vytváří hluboký vztah rodičů s dítětem.

 

a mluvenou češtinu

S mluvenou češtinou dítěti pomáhají členové širší rodiny – ti by však neměli do výchovy dětí „negativně“ zasahovat, nesmí např. „přebírat právo na opatrovnictví“, chápat hluchotu rodičů pouze jako něco „politování hodného“ apod.

Dítě se přirozenou cestou setkává s mluvenou češtinou ve vzdělávacích institucích, či u staršího sourozence, apod. Každé slyšící dítě, pokud ho rodiče záměrně neizolují se bez problémů naučí mluvit a žít ve většinové společnosti!

 

Slyšící dítě hluchých rodičů vyrůstá bikulturně, to znamená, že má kulturní povědomí o životě a komunitě Neslyšících

Zde záleží na četnosti styků rodičů s členy komunity Neslyšících, popř. má-li dítě neslyšící prarodiče, sourozence, příbuzné.

 

a postupně poznává chování i zvyky slyšících lidí - většinové společnosti.