|
Odhalení vytěsněných zážitků |
||
|
Schopnost dítěte vycítit
potřeby svých rodičů a vytěsnit negativní zážitky
Život slyšících dětí hluchých rodičů
|
Pokud si (nejen) dospělý slyšící potomek hluchých rodičů začne uvědomovat a připustí si, že jeho dětství nebylo tak ideální a neodpovídá obrazu, který si o něm vytvořil, tak je možné, že pochopením své role v dětství se jeho život dále vyvine.
Např. podle A. Miller (1995, s. 16) toho lze docílit takto: „Čím více dřívějších pocitů si dokážeme připustit a prožít, tím jsme silnější a ucelenější. Získáváme tak schopnost vystavit se pocitům nejútlejšího dětství a prožít si svoji tehdejší bezmocnost, což opět posiluje naši jistotu.“
Určitá fakta vytlačená člověkem do podvědomí se nedají lehce přivést zpět do vědomí, jak popisuje i K. Lorenz (2000, s. 78): „Ten, kdo je potlačil, reaguje rozhořčeným, vášnivým odporem na každý pokus přivést je zpět do vědomí. Odpor je tím větší, čím větší změnu v názorech by si to vyžádalo, a to především v názoru na sebe samého.“ Např. A. Miller doporučuje lidem s podobnými prožitky (duchovně vyzrálé a citlivé rodiče nemá vskutku každý), aby se vyrovnali se svou minulostí skrze terapeutickou metodu, která spojuje prožitky a pocity původních situací s intenzivními pocity zažívanými v současnosti. (Srov. Miller 1995, s. 10-11 apod.)
Slyšící člověk, který má hluché rodiče, by tak mohl i pochopit, proč se v některých situacích chová, tak jak se chová. Proč má například neustále tendenci přebírat zodpovědnost za své rodiče i za cizí lidi? Proč má určité komunikační problémy? Proč je mu nepříjemně ve společnosti slyšících či neslyšících lidí? Apod. Všechna svá výše uvedená tvrzení ilustruji výpověďmi slyšících potomků hluchých rodičů, které jsem shromáždil pro potřeby sepsání své bakalářské práce. |
