Dítě jako tlumočník?

Slyšící potomek hluchých rodičů tlumočníkem v dospělosti

Bilingvální a bikulturní prostředí dítěte

Situace dítěte v roli tlumočníka

Schopnost dítěte vycítit potřeby svých rodičů a vytěsnit negativní zážitky     

Odhalení vytěsněných zážitků

   Úvodní strana 

Život slyšících dětí hluchých rodičů

Sdružení CODA

  Komunita Neslyšících

 Literatura

Mnoho slyšících potomků hluchých rodičů pokračuje s tlumočením  neslyšícím lidem i v dospělosti.

Výchozí situace takového „tlumočníka“ vypadá přibližně tak, že:

- pasivně a aktivně ovládá český znakový jazyk a dobře rozumí různým neslyšícím lidem. Záleží na tom, jak rodiče s dítětem komunikovali, a kdy dítě začalo aktivně používat český znakový jazyk.

- pasivně a aktivně ovládá mluvenou češtinu

- má povědomí o rozdílnosti kultury Neslyšících od většinové kultury slyšících lidí (některé rozdíly si však nemusí uvědomovat)

 - nemá teoretický základ v tlumočení – neví, jak může probíhat tlumočení na takové úrovni, aby účastníci komunikace měli přehled o tom co se říká, kdo to říká, apod.

- ze svého dětství je zvyklý/á - pomáhat neslyšícím lidem, vyřizovat za ně různé záležitosti, zasahovat do rozhovoru, přesvědčovat neslyšícího člověka o vhodnosti, potřebnosti nebo pravdivosti řečeného, atp. - dále může vést slyšícího komunikanta k tomu, aby se obracel přímo na něho/ní (jako „tlumočníka“) a „neobtěžoval“ neslyšícího komunikanta, nebo takto jedná na základě přání slyšícího nebo neslyšícího člověka

- v některých případech (v současnosti pravděpodobně ve  většině)  tlumočí neslyšícím (i slyšícím) lidem jenom proto, že k tomu byl/a od malička veden/a rodiči (i jejich neslyšícími přáteli) nebo většinovou společností - mnohdy se tedy nerozhodl/a  vykonávat tuto profesi „svobodně“